Princezna Lily Anička zvědavě pokukovala po místnosti. Zaměřila bod a poté se ozvalo: plác, plác, plác, přes celou místnost. Co to, podivila se Mimi.
“To nic Mimi, to jen Lilinka tě zatahá za ouška”, řekl pan král tatínek Vrána a dál se věnoval přípravě vánoční buchty, čili vánočky.

Lilinka si hrála s psím uchem, ale trvalo to jen chvilku. Znovu se zvědavě podívala po místnosti a v malinké hlavičce vymýšlela další lumpárnu. Pak ji očka zasvítila: “Tatínku, proč máme ten stromeček doma?”

Větve znala jen z kočárku, často si s ní povídaly a uklidňovaly ji.
“Lilinko milá, budou Vánoce, svátky klidu a míru. Dny, kdy tatínek a maminka zahodí notebooky předaleko a budou se věnovat jen a jen Tobě!”
Lilinka se zaradovala. Uchvátila ji představa celodenního nošení na rukou, neustálého přisátí u prsa královny matky a všechny ty blbosti, které provádí s královským tatíčkem.
“Tatínku, a co se dělá o Vánocích?”
Tatínek se zamyslel.
“Třeba… , třeba společně jako rodina zapálíme svíčku na adventním věnci”, přispěchala rychle na pomoc maminka.
Královský tatínek do ní mírně strčil: “Maminko, ty tu někde vidíš adventní věnec?”
Maminka se rozhlédla po místnosti. Ne, neviděla. Vše jako rodina napravili o stříbrné neděli a zapálili rovnou 3 svíčky. No co, zvyk nezvyk, hlavně, že jsou rodina.

Lilinka nemohla přestat myslet na Vánoce. Co se bude dít? Co má dělat? Jak se má chovat? Plác, plác, plác: “Mimi, těšíš se taky na Vánoce?”
“Jo, budu žrát a dostanu kost, jako minulé Vánoce.”
“Dostaneš?” divila se Lilinka
“Jo, přej si co chceš a dostaneš to,” olízla se Mimi. Maminka ji zrovna šla nasypat do misky. Otřepala se přímo Lilince do obličeje. “Jídlo, jídlo, jídlo… ,” vrtěla nadšeně ocasem a na Lily Aničku zapomněla.
Plác, plác, plác. Princezna Lily Anička vyrazila na druhý konec místnosti za tatínkem: “Tatínku, co dostanu k Vánocům?”
Tatínek si přísným pohledem změřil Mimi. Žrala. Po očku mrkla po tatínkovi, ale žrala dál. Já nic, já jen pes. Tatínek hned věděl, odkud vítr vane.
“Lilinko, vánoční svátky nejsou o dávání a dostávání. Důležitější je, že držíme spolu, jako rodina a jsme zdraví a máme se rádi.” Lilinka s napětím poslouchala tatínkovo vyprávění:
“Ozdobíme spolu stromeček:”

“Zdobit stromeček je hezká chvilka. A může být i dobrodružná. Uvidíš, že sáhnout na větévku chce pořádný kus odvahy. Větvička dělá pích pích:”

“Maminka upeče cukroví. Nebude to sice krasojízda, na první pohled budou cukrátka připomínat spíše nebezpečnou jízdu. Ale budou z lásky a zdravých věcí. Není nutné se přejídat moukou a cukrem:”

“Když se podíváš do vánoční ozdoby, možná uvidíš to nejhezčí, co Tě v životě mohlo potkat. Vím, neladí to s reklamou, která začíná: “rodiče si nevybereš… :)”, ale to ještě neznáš:”

“U stromečku potkáš spoustu zvířátek, které v zimě nemají co jíst, ani pít. Můžeš udělat dobrý skutek:”

“Pod stromečkem najdeš určitě nějakou materiální maličkost, která Tě potěší. Ale věř, že na pár chvil. Důležitější jsou vztahy a společné zážitky:”

“Prožijeme krásné zimní dobrodružství u babičky a dědy v Novém Hrozenkově:”

“Ale nejkrásnější je být spolu a věřit sobě a jeden druhému. Krásné Vánoce Lilinko:”
Mlask, chrocht, ňuf, mlask. Mimi právě dojedla: “Přišla jsem o něco?”
“Ne, ale brzy přijdeš, bláznivý pejsku,” pomyslel si tatínek a šel připravit vánočku na stůl.
