S tátou a mámou a Vincou jsme si minulý víkend udělali výlet do Rožmitálu pod Třemšínem a do Plzně. Prý protože měla máma narozeniny, tak ať jako nesedíme doma, žejo.
Podbrdské muzeum stojí za to
Navštívili jsme Podbrdské muzeum. Starý auta pro velký lidi a taky 2 starý auta pro malý lidi, jako jsem já a Vinca. Byla to auta značky Aero a ty maličký autíčka, bychom mamičko a tatíčku moc potřebovali. Ježíšku, vidíš nás? Slyšíš nás? Prý nebude tak drahé.
„Lilinko, nevěř každé reklamě, drahé je. Ahoj, máma.“
Potom jsme se ještě podívali na expozici života v Podbrdí a na králů a královen z Rožmitála. Nejvíc jsme si užili oblečení princů a princezen a královen a rytířů.
Hned vedle muzea byla palačinkárna Kačenčiny Dobroty, ve které jsme se naobědvali. Já a Vinca jsme měli sladkou palačinku a táta s mámou slanou palačinku. V palačinkráně to bylo moc hezké.
Být chvilku Podbrdskou ženou!
Z Rožmitálu jsme jeli do dalšího města, do Plzně. Jezdily tam tramvaje (Vinca říká trambaj!). Prošli jsme se po náměstí, kde bylo plno stánků a taky plzeňský kolotoč s koníkama a na tom jsme se pořádně zatočili.
Na svačinku jsme si zašli do vyhlášené pizzerie na pizzu a dýňovou polévku. Nic už nás s bráchou ale nezajímalo tolik, jako význam slova KŘEST, na který nás máma nalákala. Co to znamená? A kdo je ta kamarádka Jana?
Od pěti jsme byli pozvání do plzeňské kavárny Regner na křest knížky od kamarádky Jany Poncarové. Napsala svůj první román Podbrdské ženy. No a ten křest byl moc hezký. Jana četla z knížky. Co, to moc nevím. Všichni ale tleskali a máma byla dojatá. S bráchou jsme dostali šlehané mléko a čokoládový a makový dort. To bylo bájo!
Máma to čte a předpokládám, že i já to budu mít jednou jako povinnou četbu. 😉
Po tom, co knížku polili vodou (to rodičové asi doma nesmíme zkoušet, že jo?), jsme se vydali domů. Táta opatrně řídil po vesnických klikatících. Doma nás přivítaly kočky a spící pes v boudě. Rychle do hajan a spinkat.
Podbrdsko je prý docela velké, ale děda Pepa v něm nebydlí, takže až tak velké nebude. Sousedí s velkou Prahou, Plzní a s Křivoklátskem.
Já už jsem prý Podbrdsko navštívila. Jako malá jsem s tátou a mámou vyhopsala na Plešivec. Teda mě tam donesli i s palcem v puse.
Kromě Plešivce nebo Podbrdského muzea zkuste navštívit Srbsko a Karlštejn, tam jsem blízko bydlela. No a nebo se podívejte na tuhle podbrdskou inspiraci.
Na Plešivci foukalo. Hodně foukalo. A byl tam super výhled. A ty, Liko, jsi svačila v mraveništi chleba 🙂 To byly časy 🙂