Ahoj holky a kluci!
Mámu práskl Vinca. Tak já už na ní práskat nebudu. Vím, že dělá co může.
Jako my dva třeba. Vinca má takový paličatý období, kdy je jeho vzorem zlomyslnej kocour ze zahrady.
No a já taky nejsem žádná poddajná holčička. Spíš tvrdohlavej beran. A pak práce, zahrada a ke všemu blbej spánek. Ten už snad ale vyřešila droždím.
Od konce. Je mi 5 let
Hele, nebudu začínat něčím, co se stalo v lednu, když to nejpodstatnější se stalo v dubnu. Bylo mi 5 let. Máma udělala tiramisu a přijela i babička z Tábora. To ještě nebyl děda Luboš v nemocnici. Teď už tam je, prý ho vyšetřujou. Myslím si, že mu tam není dobře. Nakreslili jsme mu s bráchou obrázky, aby měl radost.
Sladké a nesladké
Vidíte to na pařezu? Tak to miluju. No a pak je tu zelenina. Cuketa, rajče, salát, medvědí česnek, brokolice. Zelenina a sladké. Můj věčný boj.
Tedy dokážu svoje chutě kontrolovat víc než brácha, který snědl vajíčko z hnusný čokoládový srágory rovnou v obchodě. No ale i tak. Dejte přede mě talíř kaše nebo palačinek a vedle zeleninový salát. Výběr je snad jasný. A to se máma s tátou tak snaží.
Víte, jak to vypadá, když je na stole něco zdravého? Vypadá to nějak takhle:
Vzpomínky na jaro
Nebude to jen o sladkém jídle, to by se asi rodičové zlobili. Prošla jsem si nějakou předjarní teplotou.
A když bylo líp, hodně jsme tvořili. Na výtvarce v Milevsku, ve školce v Opařanech nebo u dědy v Hrozenkově.
Užili jsme si i nějaký ten mejdan. Ve školce jsem na maškarním byla kočičkou, na vesnický zábavě sobem.
Nic proti mami, ale příště bych raději něco víc holčičího. Chtěla bych být třeba Sofií, protože ta umí všechno. Nebo Elenou z Avaloru!
No a venku? Tam je to vůbec to nejlepšejší. Hlavně, když jsme zdraví, svítí sluníčko a jsou tu s námi zvířátka.
