Od brambory k holčičce s ofinou
Konec doby bramborové. Nastupují propracované postavičky. Dneska jsem nakreslila sebe. Jak mi ofina padá do očí. Milovými kroky spěchám vstříc opravdickým obrázkům. Moc se na to těším.
Domácí opičí dráha pro opičky. Teda děti
Vzpomeňte si na své dětství. Co jste nejraději dělali? No jasně, nejraději jste si hráli. Dost tu makáme, o tom psal už Vinca. Na zahradě nemáme prolejzky. Leda zaparkovaný valník u chalupy pana J. Dětský hřiště až za humny. Jsme s bráchou opičky. Odborníci na hry ve svobodné přírodě. Tedy, experti bychom byli větší, kdyby nám do toho máma s tátou nepovídali a někdy nám méně překáželi. „Nevylívej tu vodu ze sudu, nesahej na vnitřnosti z myši a neber rejska za ocásek…
Retro kočárek pro panenky
Tak tohle si musíte poslechnout. Máma nás tudle vzala na výlet. Nemyslím teď mraveniště, o tom psal už Vinca. Mám na mysli něco moc velkého. Holčičího. Krásného. Co prostě dělá z každé malé holky velkou maminku. Kočárek! Černý kohout na dvorku Jeli jsme na výlet a máma mlčela. Nechtěla nám prozradit, kam jedeme a co tam budeme dělat. A tak jsme hádali a těšili se. Za půl hodiny od naší chalupy jsme vystoupili z auta v malé vesnici. Z vrat…
Luční kytka od srdce a kokosové tyčinky na konci školkové sezóny
Hurá, máme tu prázdniny. No vlastně pořádně ještě nevím, co si pod tím představit. Do školky jsem tenhle rok sice chodila, ale na zkrácený úvazek. Abych jako byla ve čtvrtek po obědě doma a celý pátek s mámou a bráchou. První rok ve Stádleci mám za sebou. No rok. Chodila jsem do školky všehovšudy 3 měsíce. A poznala milé paní učitelky a nové kamarády. Zajeli jsme si na výlet do zážitkového parku Zeměráj v Kovárově. Tam musím vzít také mámu,…
„4“ na krku a chodím do vesnické školky
Fíha, toto letí. Máma (nebo já?) zas 3 měsíce nenapsala nic na náš blog! Naposledy o zimním výletu za dědou. Je na čase s tím něco udělat. V novém domově se pořád něco děje. Třeba jsme chytili myš do pasti. A byli jsme na dvou masopustech. Slezl sníh ze všech koutů zahrady i lesa a užíváme si sluníčko, buřty, pískoviště a zvířátek. Koček, psů i lesních mravenců. Jednou nám zamrzla voda. A slavili jsme tatínkovi, Vincovi i moje narozeniny. Onemocněli jsme…
Zimní příběh o skřítcích, vílách, broučcích a zvířátkách
S tátou jsem minulý rok opravovala dům, tak jsem pořádně nemohla navštívit babičku a dědu v Novém Hrozenkově. A přitom to tam mám tak ráda. A pak byly ty Vánoce, že jo. O tom napsal už něco brácha. Jenže Vinca je pořád prcek, takže psal o 4 ztracených adventních pytlíčcích a že Vánoce spadly ze stropu a to se ví, že to tak nebylo. Přišel k nám Ježíšek, normálně, jako ke všem hodným dětem. Táta teda strašil, že k nám…
Jak si naplánovat den s Kidedu (a bez školky)
Před rokem jsem si plánovala, že až budu velká, budu skladatelkou, navlékačkou, leštičkou… Chodila jsem do Montessori školky v Berouně, bojovala s chutí i nechutí zapadnout do denního řádu a místo panenek jsem měla radostí plesat u růžové věže. Nechtělo se mi. Všechna čest rodičům, školka jako fakt dobrá, ALE doma je doma! Naučila jsem se tam soustředěné práci, máma s tátou se snaží aplikovat principy Montessori i doma. Ale co si budeme nalhávat, častěji to u nás vypadá jak…
Plavu rychle! Aneb plavu v Trpanji
S rodiči jsme v září byli na dovolené v Chorvatsku, v městečku Trpnaj. Byla to má druhá dovolená u mooooře ty brďo. Podívejte, jak krásně plavu v moři. Pokoušel se i Vinca, ale moc mu to nešlo 🙂
Igráček v Berouně – i nás zasáhl FENOMÉN!
To vám takhle jednou v březnu jedu Berounem na motorce a co nevidím. Barevný plakát s legrační postavičkou. “Príma mami, to chci,” hlásím mámě. Bylo ji to předem jasné. No jasně, proč ne, říká. Jak to půjde, podíváme se tam. Výstava paňáčků ve vitríně Trvalo to ještě nějaký pátek, mezitím jsme koupili vysněné bydlení a prodělali s bráchou nějakou tu nemoc. Ale v polovině dubna jsme se na výstavu do berounského muzea zajeli podívat. Vinca byl zas trochu zpruzelý, špatně se vyspal….
Nejlepší dárek ke 3. narozeninám? Zvonek na First BIKE
“3 roky mi budou,” hlásila jsem měsíc před narozeninami každý den. A pak jsem toho magického věku dosáhla. Člověk by řekl, že se až tak moc nezměnilo, já bych ale řekla, že jo. Jezdím s tátou do naší chaloupky a tam s ním řeším řemeslníky, podlaháře, okenáře, topenáře… To bych například ve 2 letech dělat nemohla. Zkrátka mám s tátou hodně práce, takže jsem si pořádnou oslavu zasloužila. Vohoz na oslavu Máma mi slíbila fajn oslavu. Já jsem upřímně nevěděla, do čeho jdu. Na…