Fíha, toto letí. Máma (nebo já?) zas 3 měsíce nenapsala nic na náš blog! Naposledy o zimním výletu za dědou. Je na čase s tím něco udělat. V novém domově se pořád něco děje. Třeba jsme chytili myš do pasti. A byli jsme na dvou masopustech. Slezl sníh ze všech koutů zahrady i lesa a užíváme si sluníčko, buřty, pískoviště a zvířátek. Koček, psů i lesních mravenců. Jednou nám zamrzla voda. A slavili jsme tatínkovi, Vincovi i moje narozeniny. Onemocněli jsme…
S tátou jsem minulý rok opravovala dům, tak jsem pořádně nemohla navštívit babičku a dědu v Novém Hrozenkově. A přitom to tam mám tak ráda. A pak byly ty Vánoce, že jo. O tom napsal už něco brácha. Jenže Vinca je pořád prcek, takže psal o 4 ztracených adventních pytlíčcích a že Vánoce spadly ze stropu a to se ví, že to tak nebylo. Přišel k nám Ježíšek, normálně, jako ke všem hodným dětem. Táta teda strašil, že k nám…
Před rokem jsem si plánovala, že až budu velká, budu skladatelkou, navlékačkou, leštičkou… Chodila jsem do Montessori školky v Berouně, bojovala s chutí i nechutí zapadnout do denního řádu a místo panenek jsem měla radostí plesat u růžové věže. Nechtělo se mi. Všechna čest rodičům, školka jako fakt dobrá, ALE doma je doma! Naučila jsem se tam soustředěné práci, máma s tátou se snaží aplikovat principy Montessori i doma. Ale co si budeme nalhávat, častěji to u nás vypadá jak…
S rodiči jsme v září byli na dovolené v Chorvatsku, v městečku Trpnaj. Byla to má druhá dovolená u mooooře ty brďo. Podívejte, jak krásně plavu v moři. Pokoušel se i Vinca, ale moc mu to nešlo 🙂
To vám takhle jednou v březnu jedu Berounem na motorce a co nevidím. Barevný plakát s legrační postavičkou. “Príma mami, to chci,” hlásím mámě. Bylo ji to předem jasné. No jasně, proč ne, říká. Jak to půjde, podíváme se tam. Výstava paňáčků ve vitríně Trvalo to ještě nějaký pátek, mezitím jsme koupili vysněné bydlení a prodělali s bráchou nějakou tu nemoc. Ale v polovině dubna jsme se na výstavu do berounského muzea zajeli podívat. Vinca byl zas trochu zpruzelý, špatně se vyspal….
“3 roky mi budou,” hlásila jsem měsíc před narozeninami každý den. A pak jsem toho magického věku dosáhla. Člověk by řekl, že se až tak moc nezměnilo, já bych ale řekla, že jo. Jezdím s tátou do naší chaloupky a tam s ním řeším řemeslníky, podlaháře, okenáře, topenáře… To bych například ve 2 letech dělat nemohla. Zkrátka mám s tátou hodně práce, takže jsem si pořádnou oslavu zasloužila. Vohoz na oslavu Máma mi slíbila fajn oslavu. Já jsem upřímně nevěděla, do čeho jdu. Na…
Hurá, hurá! Konečně. Konečně jsme viděli babičku a dědu z Nového Hrozenkova. Tak moc jsem se za nimi těšila! Zdolali jsme zimní nemoci a pak se prý čekalo, až budu hodná. A já asi vůbec nezlobila, snědla jsem všechno, co jsem měla, uklidila si vždy svoje hračky… a ani Vincenta jsem nepozlobila. A jestli ano, tak jsem to raději zapomněla. A neptejte se mámy a táty, jestli jsem starostlivá a hodná ségra mladšího brášky. Někdy mají jiný názor 😉 Zkrátka a dobře jsme konečně…
Mám ráda písničky a pohádky. Hodně. Asi bych se dívala celý den. A je na co, vím to. Máma s tátou mají Chromecast, takže je pořád na co koukat. Nevidí to rádi. Ale já to ráda vidím. Oblíbené krátké pohádky Moje kamarádka prasátko Pepina Tahle holka, to je moje dobrá kámoška. Pepina, bráška Tomík, maminka a i tatínek mě hodně baví. Někdy lituju, že se mi neříkají Pepina Vránová a bráška není Tomík Vrána. A taky by mohli táta s mámou…
S bráchou jsme na konci roku marodili. Brácha se pokakal dřív, než dojel na pohotovost. Pak se domů vrátil s diagnózou: „ten kluk má herpanginu“. Pak u nás začalo teprve tóčo. Máma s tátou museli přestat pracovat. Vysávali nám nosy, sráželi horečky. Umývali hračky, uspávali, konejšili. Vlastně až do konce roku 2016. Byla to šichta, i pro nás s bráchou. Ale pár hezkých vzpomínek jsem si do roku 2017 odnesla. Umím si upravit vlasy. Sama! Konečně jsem se začala zkrášlovat. Když…
Chodím už 3. měsíc do školky. Jiné, než jsem chodila, když bylo teplo. Ta mě nijak zvlášť nebavila. Teď chodím za Stáňou, Evou, Kubou a dětmi do školky, kde leštím zrcátka, přesýpám, třídím, navlékám korálky a skládám puzzle. Řeknu to na rovinu. Ještě pořád trochu prskám, když mi táta řekne, že druhý den jedeme do školky. Jen tak. Chtěla bych být doma s bráchou Vincentem a poslouchat nemocnou písničku, na kterou pak máma zavolá doktora Notičku. Ale tak nějak začínám chápat,…