Vycpaná i živá zvířata na zámku Ohrada

Přituhlo a máma se chytá za hlavu, že pečlivě nepíšeme deníky. Ostatně, chytá se tak za hlavu 5 let od mého narození. Zdvojnásobilo se to po narození Vincíka. Na Mamablog roku to 100% nedotáhne. V roce 2019, ani nikdy jindy. Ale ty 4 příspěvky ročně by snad se mnou i bráchou mohla dotáhnout do konce. Pokud se ji nenarodí další mimino. Ale to asi nehrozí. Jak znám tátu, to by pražák VENKOVANEM skončilo dřív, než pořádně začalo. A musel by se přejmenovat na pražák ŠÍLENCEM. A nepomohl by ani Tuhý Kořínek.

Pro začátek jsem se dost rozvášnila, je vidět, že už jsem docela myslivna. Hele, oslí můstek. Myslivec je lovec. A já byla v létě na loveckém zámečku Ohrada. A jsme u jádra bígla. Tedy pudla.

Lovecký zámek Ohrada
Pokračovat ve čtení →

Etapy lidského života

Už je to skoro 2 měsíce, co umřel děda Luboš. Mamka už dlouho poplákávala a já nechápala proč. Ale vždycky jsem ji objala a říkala, ať nepláče. No a jednoho dne děda umřel.

Pochopení smrti

Trvalo nějakou chvíli, než jsem pochopila, co znamená smrt. A že dědu, kterého jsem znala od babičky Zdeny, už nikdy nebude. Odešel. Je v nebi. V tu dobu mi pomáhala koťátka, Flek a Terezka. A pak jednoho den odešla i Terezka.

Jarní koťátka se narodila v době, kdy se děda chystal na druhý břeh
Pokračovat ve čtení →

Sladké tajemství mého pětiletého života

Ahoj holky a kluci!

Mámu práskl Vinca. Tak já už na ní práskat nebudu. Vím, že dělá co může.

Jako my dva třeba. Vinca má takový paličatý období, kdy je jeho vzorem zlomyslnej kocour ze zahrady.

No a já taky nejsem žádná poddajná holčička. Spíš tvrdohlavej beran. A pak práce, zahrada a ke všemu blbej spánek. Ten už snad ale vyřešila droždím.

Pokračovat ve čtení →

Vánoční oslavy s vůní perníčků

Ahoj mámo a táto a Vinco! Ahoj babičko a dědo do Nového Hrozenkova i do Tábora! Ahoj ostatní kluci a holky! Prožili jste taky to nejkrásnější období v roce?

Doufám, že jo. U nás to teda krásný bylo. Docela sranda, žádnej stres. Teda aspoň pro nás, děti.

Místo nakupování sbíráme odpadky

Máma si myslí, že je to tím, že místo do obchodního centra chodíme s igelitkou po lese a sbíráme odpadky po jiných lidech. Tak, jako jsme to udělali včera. To byl poslední den v roce a já vůbec netušila, co bude zítra. Jako dneska. Asi pro jistotu jsme šli večer pozdravit sousedy do hospody.

Místo nakupování sbíráme odpadky

A protože to všechno dobře dopadlo, můžu vám povědět, jaký byl u nás advent a Vánoce.

Pokračovat ve čtení →

Co se děje v Podbrdech

S tátou a mámou a Vincou jsme si minulý víkend udělali výlet do Rožmitálu pod Třemšínem a do Plzně. Prý protože měla máma narozeniny, tak ať jako nesedíme doma, žejo.

Podbrdské muzeum stojí za to

Navštívili jsme Podbrdské muzeum. Starý auta pro velký lidi a taky 2 starý auta pro malý lidi, jako jsem já a Vinca. Byla to auta značky Aero a ty maličký autíčka, bychom mamičko a tatíčku moc potřebovali. Ježíšku, vidíš nás? Slyšíš nás? Prý nebude tak drahé.

„Lilinko, nevěř každé reklamě, drahé je. Ahoj, máma.“

Legendární aerovky v Podbrdském muzeu
Legendární aerovky v Podbrdském muzeu
Pokračovat ve čtení →

Domácí opičí dráha pro opičky. Teda děti

Vzpomeňte si na své dětství. Co jste nejraději dělali? No jasně, nejraději jste si hráli.

Dost tu makáme, o tom psal už Vinca. Na zahradě nemáme prolejzky. Leda zaparkovaný valník u chalupy pana J. Dětský hřiště až za humny.

Jsme s bráchou opičky. Odborníci na hry ve svobodné přírodě. Tedy, experti bychom byli větší, kdyby nám do toho máma s tátou nepovídali a někdy nám méně překáželi.

Dětský hřiště je fajn
Dětský hřiště je fajn
Pokračovat ve čtení →

Luční kytka od srdce a kokosové tyčinky na konci školkové sezóny

Hurá, máme tu prázdniny. No vlastně pořádně ještě nevím, co si pod tím představit. Do školky jsem tenhle rok sice chodila, ale na zkrácený úvazek. Abych jako byla ve čtvrtek po obědě doma a celý pátek s mámou a bráchou.

První rok ve Stádleci mám za sebou. No rok. Chodila jsem do školky všehovšudy 3 měsíce. A poznala milé paní učitelky a nové kamarády. Zajeli jsme si na výlet do zážitkového parku Zeměráj v Kovárově. Tam musím vzít také mámu, tátu a Vincu. Poznala jsem, že existují i jiné povolání rodičů, než že je máma SEO a táta UX konzultant a maj svý klienty. A taky jsme zasadily javor na památku nedožitých 85. narozenin paní Olgy Havlové. A dostaly stádlecký perník.

Pokračovat ve čtení →

„4“ na krku a chodím do vesnické školky

Lilka slaví

Fíha, toto letí. Máma (nebo já?) zas 3 měsíce nenapsala nic na náš blog! Naposledy o zimním výletu za dědou. Je na čase s tím něco udělat. V novém domově se pořád něco děje. Třeba jsme chytili myš do pasti. A byli jsme na dvou masopustech. Slezl sníh ze všech koutů zahrady i lesa a užíváme si sluníčko, buřty, pískoviště a zvířátek. Koček, psů i lesních mravenců. Jednou nám zamrzla voda. A slavili jsme tatínkovi, Vincovi i moje narozeniny. Onemocněli jsme celá rodina a zase jsme se celá rodina uzdravili. Vše tedy funguje, jak má. Ale co vám chci hlavně povídat…

Já, Lily Anička. Někdy mezi lednem a březnem 2018
Já, Lily Anička. Někdy mezi lednem a březnem 2018
Pokračovat ve čtení →