Vánoční oslavy s vůní perníčků

Ahoj mámo a táto a Vinco! Ahoj babičko a dědo do Nového Hrozenkova i do Tábora! Ahoj ostatní kluci a holky! Prožili jste taky to nejkrásnější období v roce?

Doufám, že jo. U nás to teda krásný bylo. Docela sranda, žádnej stres. Teda aspoň pro nás, děti.

Místo nakupování sbíráme odpadky

Máma si myslí, že je to tím, že místo do obchodního centra chodíme s igelitkou po lese a sbíráme odpadky po jiných lidech. Tak, jako jsme to udělali včera. To byl poslední den v roce a já vůbec netušila, co bude zítra. Jako dneska. Asi pro jistotu jsme šli večer pozdravit sousedy do hospody.

A protože to všechno dobře dopadlo, můžu vám povědět, jaký byl u nás advent a Vánoce.

Mikuláš na Sádkách

Přišel k nám Mikuláš, Čert a Anděl. Bála jsem se, ale byla jsem dobře připravená. Přednesla jsem básničku Na komíně sedí čáp a přihodila jednu i za bráchu. Vypadal, že se k tomu nevyjádří a já jsem se bála, že by mohl jít do pekla. Neprávem, je hodnej. I já, Anděl to říkal. Nakonec jsme dostali oříšky a kalhotky a tílko.

A táta dal čertům klobásu a smradlavý pití pro dospěláky. To nevím jako proč. Navíc neměli kopyta ale boty.

Hravý adventní kalendář

Pak nám každej den kamarádi Ježíška nechávali obrázky, které jsme si mohli vybarvit. Táta nám udělal obrázek, do kterého jsme si ty obrázky lepili. Byla to legrace a věděli jsme, kolik dnů zbývá do Ježíška.

Vánoční besídka v opařanské restauraci

Tradičně jsme na konci listopadu onemocněli. Já dostala zánět průdušek a Vinca angínu. Táhlo se to týden, máma a táta se nás pokoušeli uzdravit medem s cibulí a inhalováním. No jo, máma zkouší kdejakou babskou radu.

Nic naplat, k lékařce jsme nakonec museli. Hned jsme dostali „kouzelnou“ krabičku antibiotik. Máma nadšená nebyla, ale nedokázala vzdorovat, kašel mi několikátou noc nenechal usnout.

Cvičit na besídku jsme nestihli, ale bojovali jsme

Do školky jsme se s Vincou vrátili jen pár dní před Ježíškem. On už Vinca chodí do školky, ale o tom vám určitě rád poví sám.

A pak jsme jeli na tu besídku do opařanské restaurace. No protože do Opařan chodím do školky, přeci. Zažila jsem toho dost, na svůj věk. Chodila jsem do Pohody v Králově Dvoře, Montessori v Berouně, do školky ve Stádleci a nakonec do Opařan. Tam jsem zakotvila se svým bráchou Vincou. Ten byl na besídce taky, ale moc nezpíval. Je ještě malej.

Perníčky z pohankové mouky

K Vánocům patří sladkosti. No jo, jenže u nás to moc nefrčí. Maximálně piškoty. Koupené i domácí, když se mamka hecne. Bounty bez cukru nebo tvarohová bábovka a alsaský jablečný koláč od táty.

Minulý roky pekla máma vánoční domácí citrónové sušenky a letos se pustila do pohankových perníčků od takové hezké paní, co si říká Sláma. Nejsou úplně bez cukru, ale tak snad jednou za rok můžem, ne?

Pečení pohankových perníků s mámou podle Slámy

Pro 4 plechy jsme si s mámou připravili:

• 800 g pohankové mouky
• 100 g změklého másla
• 300 g domácího medu
• 4 celá vajíčka
• 2 lžičky jedlé sody
• 90 g třtinového cukru
• 2 lžičky perníkového koření
• trochu kakaa

Na ozdobení:

• 2 žloutky smíchané s trochou vody
• mák, semínka, kokos, jemně drcené vlašské ořechy
• vykrajovátka, ozdobná víčka od fixek

Všechno jsme to pořádně prohňácali. Vykrájeli medvědy, lišky, hvězdičky a komety. Nazdobili a nakonec potřeli vajíčkem a posypali semínky, oříšky a kokosem. Máma to nechala v troubě asi 12 minut na 160 stupňů. Ale pořád to kontrolovala.

A pak přišel ten kouzelnej Ježíšek

Ježíškovi a jeho kamarádům jsme napsali dopis na začátku prosince. Přála jsem si hasičské auto a puzzle a sponečky do vlasů. A všechno jsem dostala, Ježíšek je moc hodný.

Přišel k nám, když jsme byli s tátou a mámou v pokojíčku. Táta šel stromeček zkontrolovat a nic tam nebylo a pak jsme šli kontrolovat všichni a bylo tam jako hodně, ale hodně balíčků.

Slavili jsme poslední den v roce

Po všem to slavení a pohádkách přišel konec starýho roku. A kde je něčeho konec, tak něco novýho začne, že jo. Dneska už to vím, ale včera jsem si tak jistá nebyla. Dneska už vím, že jsem se probudila do nového roku. Žádná velká změna se ale nekoná. Nestala jsem se princeznou a petardy nám ani zvířátkům neublížili.

V roce 2017 jsem přála hodně smíchu, vzdoru, opiček, houpání a čokolády. To jsem byla ještě mameluk, kterej bydlí v Berouně. Teď už jsem docela dost velká slečna a bydlím na samotě u lesa. Pomáhám bráchovi. A brácha zase pomáhá tím, že je. Ještě si to pořádně neuvědomuju, ale jednou na to přijdu.

V roce 2019 si přeju hodně moc tancovat a zpívat a být hodně zdravá. A přeju to taky vám. Tak ahoj!❤️