Lily Anička rostla do krásy, tvářičky se ji kulatily a úsměvy rozdávala na všechny strany. Maminka i tatínek s ní prožívali velmi hezké chvíle. Vypadalo to, že se bříško vyléčilo a každodenní plakánky byly tytam.
Ale něco přeci jenom Lily Aničku trápilo. A to každý večer po koupání. To spustila takový pláč, až srdce usedalo. Nepomohlo ani krmení, ani mazlení.
Tatínek se jednoho dne naštval: „Maminko, tohle musíme vyřešit. Ta holčička tak usedavě pláče. Musíme někoho zavolat na pomoc.“
Pejsek Mimi využil příležitosti: „Já, já ráda pomůžu. Mám řešení. Nekoupejte ji. Nemá ráda vodu, to je jasné.“
Maminka poslala pejska zpátky do pelíšku: „Mimi, Lilinka se při koupání směje, ale potom ji něco trápí.“ Na pejskovi bylo znát, že je zklamaný, že s ním Lily Anička „nedrží basu“. Jak by bylo fajn, kdyby hygienu bojkotovali spolu.
Tatínek rozhodl: „Zavoláme dětské stonožce Julince. Je to prý koupelnová víla a dětem moc pomáhá.“
Jak tatínek řekl, tak se také stalo. Na telefonu vyťukal telefonní číslo na Julku:
„Přeji hezký den stonožko Julinko, tady tatínek Lily Aničky. Děvčátko nám po koupeli pláče, mohla byste nás na nějaký ten pátek navštívit? Můžete u nás přespávat a něco dobrého Vám uvaříme.“
„Už jsem o Lily Aničce slyšela, hned k vám běžím“, obula stonožka Julinka sto dva bot a už si to pelášila do Stodůlek.
Jednou večer po koupání, Lilinka začala natahovat. V tom se ve dveřích objevila stonožka Julinka.
„Lilinko, Lilinko, to jsem já, Julinka. Neplakej, už je to dobré, odteď se budeme koupat spolu a vše bude moc hezké“.
Na tváři Lily Aničky se objevil náznak úsměvu: „Ty jsi hezká barevná věc“, řekla Lily Anička. Maminka a tatínek tomu moc nerozuměli, ale Julinka ano: „Jsem stonožka Lilinko. Tvoje nová kamarádka. Mám Tě moc ráda!“
Lily Anička se začala smát na celé kolo. Měla svou první malou kamarádku, se kterou začala prožívat svoje první legrační dobrodružství.
