“Lilinko, je čas, abys poprvé vyzkoušela ponožky!”, rozhodla první květnový den maminka.
Lily zvědavě zakoulela očkama: “Maminko, to je ta věc, o které mluvil pejsek Mimi?”
“Ano, to je ono. Ponožky udrží Tvoje nožky v teple a chrání je při chůzi.”
“I pejska chránila ta ponožka při běhání?”, vzpomněla si bystrá Lily Anička. Maminka ji pohladila po tváři: “Ano Lilinko, ponožka chránila její drápek, který se léčil.”
Lily se spokojeně usmála a nechala si od maminky nasadit bílé ponožky.
“No, jsou trošku větší”, vzdychla maminka, “ale to nevadí”.
Lily si spokojeně prohlížela nožičky a musela uznat, že je ji v ponožkách fajn.
Pejsek Mimi celou situaci pozoroval. Po půl hodině vzala maminka Lilinku z postýlky a chtěla ji přebalit. Až teď si všimla, že Lilince chybí levá ponožka: “Lilinko, kam jsi dala ponožku?”, rozčílila se na oko maminka.
Lily Anička se potutelně usmívala a očkem pozorovala pejska, jak si ponožku vítězoslavně nese do své psí boudy. Maminka se podívala směrem, kam její malé miminko.
Pejsek Mimi ležel bezelstně v boudě, u čumáku položenou malou ponožku.
“Co to vyvádíš, pejsku?”, teď se již doopravdy zlobila maminka. Lilinka stačila kníknout: “Mami, nezlob se na pejska, chtěl mít také ponožky, jako já!”
Od toho dne bylo mamince jasné, že pejsek i miminko budou nerozlučitelný pár pro každý psí kus i dětskou srandičku. A tak to vlastně mělo být.
To je ale potvora, ten pejsek zlobivý 🙂 A vrátil Lilince tu ponožku?
Musel, za pamlsek 😉