Malé děti si v hlavičkách vytvářejí velké příběhy. Tak i ty Lily Aničko. Tvým prvním velkým bubákem se stalo vibrační lehátko, které Ti maminka s tatínkem koupili. Oni v něm viděli aspoň na chvilku volné ruce při každodenních povinnostech a těšili se, že Tobě uleví a přestane Tě i díky poskakování a houpání lehátka bolet bříško.
Tatínek koupil, dovezl a sestavil. Poslední díl lehátka do sebe zapadl ve chvíli, kdy Lilinka svým večerním křikem, který se pomalu stával pravidelností, budila celou stodůleckou ulici.
“Táto, mámo, já jsem táááááááááádýýýýýýýýýýýýý”, dožadovala se pozornosti.
Tatínek se zamračil: “Holka jedna nezbedná, ty mě to snad nenecháš ani dodělat.” Ale na tatínkovu stížnost nebrala Lily Anička zřetel: “Já jsem tady! Já jsem vaše dceruška! Mějte mě rádi! Mazlete mě!”, to bylo slyšet z pláče malé nezbednice. Pejsek Mimi vyskočil z pelíšku a šel se podívat, co se děje v obýváku. Mimi nebrečela ani nekřičela. Jen smutně hleděla, s výrazem: “A co já? Máte mě ještě rádi?”
Ano, máme, ale teď už pojď Lily Aničko, vyzkoušíme Tvé nové lehátko.
Tatínek vzal vztekající se Lily Aničku do náruče. Kopala nožičkami a ručičkami, ale do plyšového sedátka zaplula jako nic. Připásat bezpečnostní pás a jedem Lilinko, jakou chceš písničku?
A v tom…
Obrovská hnědá chapadla se zmocnila malého tělíčka Lily Aničky. “Pomóc, pomóc, pejsku Mimi!”, křičela princezna Lily Anička. Slyšela šplouchání moře a ta velká slizká chapadla ji stahovala do rozbouřené vody. Přivolaný pejsek nelenil a statečně skočil přes palubu, aby zachránil svou věrnou malou kamarádku. Sice si po pár tempech uvědomil, že plavat neumí, přesto v sobě našel odvážnou psí duši a rychlými tempy se blížil k podmořské obludě.
Chapadla se mrskala a svírala malou Lily Aničku. Ta měla hrůzu v očích. Ale viděla, že pejsek už ji plave na pomoc. Rychlými, i když trochu zmatenými pohyby připlaval zezadu k obludě. Packu ji vrazil mezi zlostné oči do bodu, který svítil. Obludě povolil svaly a silné sevření. Lilinka chytla Mimi za ocásek a společně vypluly nad hladinu.
“Lilinko, Lilinko, neplakej”, chovala Lilinku v náručí maminka: “Copak se děje, copak Ti lehátko ubližuje?”
“Jo maminko, ano. Je to zlé strašidlo. Pejsek Mimi mě zachránil!”
Maminka se podívala tatínkovi pod nohy. Motala se pod nimi Mimi a vrtěla radostně ocasem. V očích opět: “Jsem váš pejsek, máte mě rádi?”
“Ano Mimi, máme”. Mimi se nadmula pýchou, vyklepala pár starých chlupů z kožichu a odkráčela jako milostpaní do svého pelíšku. Ani maminka, ani tatínek už si nevšimli, že na místě, kde před chvilkou stála Mimi, leží nespočet malých slaných kapiček vody. To měla z toho, jak se hrdinsky vrhala pod hladinu moře pro svou princeznu Lily Aničku…
