„4“ na krku a chodím do vesnické školky

„4“ na krku a chodím do vesnické školky

Fíha, toto letí. Máma (nebo já?) zas 3 měsíce nenapsala nic na náš blog! Naposledy o zimním výletu za dědou. Je na čase s tím něco udělat. V novém domově se pořád něco děje. Třeba jsme chytili myš do pasti. A byli jsme na dvou masopustech. Slezl sníh ze všech koutů zahrady i lesa a užíváme si sluníčko, buřty, pískoviště a zvířátek. Koček, psů i lesních mravenců. Jednou nám zamrzla voda. A slavili jsme tatínkovi, Vincovi i moje narozeniny. Onemocněli jsme celá rodina a zase jsme se celá rodina uzdravili. Vše tedy funguje, jak má. Ale co vám chci hlavně povídat…

Já, Lily Anička. Někdy mezi lednem a březnem 2018
Já, Lily Anička. Někdy mezi lednem a březnem 2018

Oslavila jsem 4. narozeniny…

Den před oslavou jsem jela s mámou za babičkou do Tábora. Vinca byl ty dny děsně mrzutý a tak zůstal doma s tátou.

8.4. jsem oslavila své 4. narozeniny.  Byla to žůžo bájo oslava.  Máma místo opěvování a zpívání „hepy brzdej“ vyndavala od rána tátovi klíště z ramene. Ale já jsem zachovala dekórum a nechala jsem je, ať si tu ranní prácičku odbudou. Pochopila jsem, že to nedopadlo, jak mělo, jenže to už tak bývá.

Obědvali jsme jahodový nepečený dort od mámy. Jako snaha dobrá, ale na mě si s celýma jahodama nepřijde. Jak říkam, mám ráda „studený zmixovaný“, ale jakmile zkouší podstrčit celou jahodu, už mě „bolí bříško a raději jdu dolů“ (ze židle, pozn.: máma).

Oslavila jsem 4. narozeniny
Oslavila jsem 4. narozeniny

Dostala jsem kamion na ovládání a zahradnický rukavice a nářadí. A od babičky maňáska. A Vinca taky dostal rukavice a nářadí. A byl smutnej, že nedostal kamion na ovládání. Ale on dostal auto brouka a to já jsem nedostala. Auto brouka k narozeninám teprve druhým.

Vinca oslavil 2. narozeniny
Vinca oslavil 2. narozeniny

No ale o Vincovi to dneska není, že jo? Víte, co se stalo den po oslavě?

… a pak jsem narukovala

O mých narozeninách jsme se podívali na film Nefňukej Veverko. Dá se říci, že už něco takovýho docela chápu. A Kačenku jsem litovala. Rodiče ji hrozili narukováním do školky. To se přiznám, že jsem ještě netušila, co to znamená. Ale druhý den jsem sama narukovala do vesnické školky ve Stádleci.

Děti ze školky se byly u nás na zahradě podívat. A tak už jsem se tam těšila. Má představa školky byla silně poznamenaná vzpomínkami na Montessori, kobereček a vkládání či navlékání nebo leštění nebo přendavání. Jako fajn to bylo a hlavně jsem byla prcek a máma by mě do jiné školky nedala.

Ale v téhle vesnické školce se mi možná bude líbit o trošku víc? Víte proč?

Proč chodit do malé vesnické školky?

  1. Mám tam kamarády, které postupně poznám a budu za nimi chodit z naší samoty a lítat po vesnici.
  2. Můžu tam jezdit na koloběžkách a odřít si třeba i koleno.
  3. Potkávám běžně pana ředitele a paní učitelky. Třeba i mimo školku.
  4. Je to takové celé rodinné.
  5. Nemusím skládat na malém pracovním koberečku. Nemám vymezený (nebo omezený) prostor pro hraní.
  6. Kroužky jsou ve školce 2. Tancování a angličtina. Je to moc nebo málo? Já myslím, že tak akorát.

No asi už na nic nepřijdu, rukuju teprve první týden. Ale už jsem udělala moc hezkou sněženku a doma dostala pěkný svetřík, abych byla za malou dámu.

Sněženka ze školky a nový outfit :)
Sněženka ze školky a nový outfit 🙂
Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *