Jak jsme s mámou nakupovali boty

Zatímco brácha je ještě malej a rozplývá se nad látkovým slonem, já už jsme velká a tak jsem mohla na velké nákupy do velkého obchodu ve velké Praze. Teda brácha jel nakonec taky, i když je malej. Ale jenom proto, že jela máma a ne táta. A jak brácha pořád pije mlíko od mámy, tak se musel zabalit a jet taky.

Držme se mámy a nebrečme

Jeli jsme do Prahy. Máma říkala: “Děti pozor, čeká nás výlet do obchodního centra Chodov. Budete hodné, budete se dívat, kde je maminka a nebudete u toho brečet.” Měla jsem dostatek informací. A taky jsem věděla, že jedeme pro boty. Abych mohla skákat v blátivých kalužích, jako prasátko Pepa.

Je čtvrtek. Vyrážíme. Doma se trochu pošťuchujeme s bráchou a zlobíme mámu.

Máma mi v rychlosti obkresluje nohy. Asi abych si měla co vybarvovat. Tak prý ne. Ach jo!

Už jsme tu, už jsme v Praze

Máma parkuje v podzemních garážích velkýho baráku. V tom baráku se staví, vrtá, bourá. Mám dojem, že jsem tu už byla s tátou. Ty podzemní garáže si jsou hodně podobný. Nevyznám se v tom. Vypadá to, že máma taky ne.

Fotí si zaparkované auto. To zná od táty. Táta vždycky fotí číslo, aby si nemusel pamatovat, kde přesně parkuje. Tak to máma dělá taky. Jenže pak se ukáže, že si vyfotila jen auto, to číslo se na fotku nevešlo.

Vjíždíme do obchoďáku. Máme s bráchou trochu vyděšený výraz. Nevím, asi jsme obrázkem naší mámy. Fotíme se pro tátu. Na památku.

lily-anna-oc-chodov
Tati, posíláme ti pozdravení z nákupáku

Zkoušíme, porovnáváme

Zkouším si sněhule. Kupujeme dvoje. Máma porovnává, měří. Já musím chodit, zouvat se a zase obouvat. A pořád ji hlídat. Kam jde. Chci jiný boty, ale máma má prý hlavní slovo. Trochu otrava. Máme vybráno. Jedny na lepší sníh, druhý na horší sníh. Jinak si to neumím vysvětlit.

lily-anna-zkousi-boty
Černý zimní sněhule? Proč né s princeznou Sofií?

Konečně svačina. Mám toho plné sněhule. Dvoje! Hurá do auta. Chodíme chvíli v kruzích. Chápu z toho, že máma hledá auto. Kouká se na fotku v telefonu. Prý si číslo pamatuje, ale moc ji nevěřím, když se přesvědčuje. Zjistíme, že číslo na té fotce není. Naštěstí to nevzdává a do garáže se dostaneme stejnou cestou, jako jsme před hodinou vjížděli do nákupáku. Jo, jistota je jistota.

Před cílovou rovinkou jsem už pořádně ušmajdaná. Máma taky, tahá mě za ruku a nosí Vincenta. Jenže je to máma, tak musí. U Alberta bere nákupní vozík, hází mě do něj a taky jedny boty. Do garáží se vezu jako princezna, tam vozík parkujeme. Už jenom kousek a jsme v autě. Nasedáme a zpíváme si. Zvládli jsme to.

Hledáme výjezd, mámě šrotuje v hlavě víc věcí, poznám to na ni.

“Boty!”

Zůstaly ve vozíku. Ty na horší sníh. Tak doufám, že letos bude jen ten lepší.

“Mami, nebleč. Mám ještě jedny,” myslím si v duchu. A takové jsou ty nákupy s naší mámou.

Facebooktwitterredditpinterestlinkedinmail

Komentáře: 2

  1. No Lily, já myslím, že letos nebude žádný sníh a budeš chodit v teniskách. No a boty na lepší sníh dostane za rok Vinca. Ty na horší sníh už určitě nosí nějaká spokojená holčička s ještě spokojenější maminkou 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..