“Ty to máš v rukách,” volal na mě tatínek a já v tu chvíli pochopila smysl celého života!
A to je můj brácha Vincent. Vozí se. Ještě ničemu nerozumí a tak brečí. Někdo by mohl namítnout, že já taky, ale já mám k tomu vždycky důvod.
Na motorce jsem dojela skoro až do Jiné Kávy: “Dám si pračku a chňapku,” poručila jsem si.
