Jako voda utekl první rok s princeznou Lily Aničkou. Maminka vyzpovídala pejska za piškoty a nesmlouvavě se vrhla na tatínka. S dotazy. A vyzpovídala i samu sebe.
Maminka upozorňuje: nečtěte vy se slabší povahou. Článek obsahuje nevhodné fotografie. 😉
Jaké byly Vaše první pocity s miminkem v náručí?
Maminka:
Když malá princezna Lily Anička přišla na svět, bylo to to nejhezčí, co nás mohlo potkat. Dostala jsem drobný uzlíček do náručí. Bylo to drobounké tříkilové, ulepené a něžné štěstí.
Tatínek:
Hřejivé – miminko bylo nahé a já byl nahoře bez, abych jej mohl zahřívat svým tělem. Maminka byla tou dobou ještě připoutána na porodní lůžko a připravovala se na porod placenty. Placenta, milá Lilinko, to je “kus těla maminky”, která tě dobře živila a pečovala o tebe, když jsi byla v bříšku. Ale po porodu už pro ní není v maminčině bříšku žádné uplatnění, a tak ji bylo potřeba porodit. Stejně, jako miminko. Takže maminka vlastně rodila v ten den dvakrát. Bylo to náročné úterní odpoledne.
Maminka:
Nebyla jsem připoutána… 🙂
Jak se změnil Váš život s miminkem?
Tatínek:
Změnil? On se nám život doslova převrátil. Maminka prvních pár týdnů byla zesláblá, v nové životní situaci a navíc se musela starat o své rodiče, kteří s námi toho času bydleli v dvoupatrovém pětipokojovém bytě. Já jsem totiž tou dobou, naše milá Lilinko, ještě chodil do práce. Do zaměstnání. Každé ráno probudit časně ráno, abych mohl na celý den odjet a sednout si do kanceláře a k večeru se zase vracet k miminku a mamince. A to bylo dost náročné, protože jsi, Lilko, křičela i několikrát do noci. Vstát, přebalit, nakojit. Každodenní, vlastně každonoční maminčina fuška za asistence tatínka. Tatínek byl nevyspaný, podrážděný, pracovní výkony stály za starou bačkoru a tak jsme se rozhodovali, jak to budeme dělat dál. A tak se tatínek postupně stával “frílencrem“. To znamená, že si postupně zkracoval čas, který trávil v zaměstnání a prodlužoval čas, kdy se snažil uživit sebe a rodinu sám. A dělá to tak dodnes. Naštěstí s pomocí maminky :). S maminkou v týmu Lady Virtual je velká legrace.
Maminka:
Fakt zásadně. Tančíme už dnes jen doma a to jen s naší malou Lily Aničkou :). Žádná Wakata. Připíjíme si na zdraví pitíčkem a schováváme se za pohovku.
A pak? Pak na sebe vybafneme. Děláme si domácí přesnídávky. Jsme rodina.
Co se všechno za ten rok od Vás Lily Anička naučila?
Maminka:
Snad zatím jen dobré věci. 🙂
Tatínek tak dlouho opakoval táta, až se dočkal a Lilinka žvatlá “tatatata”.
Taky mává na pozdrav a ukazuje, že je “táááákhle velká”. Občas postaví na kostku správný díl stavebnice. Taky umí prostrčit ručky do správných rukávků, ač ji to na začátku zlobilo.
Tatínek:
No, to se dá těžko popsat písmenky. Kdyby tak šlo popsat citoslovce prskání, které tatínek s láskou naučil malou Lilinku. Nebo třeba mávání pacinkou, jako odpověď na zvolání “ahoooj” nebo “čááááu”. To se Lilinka naučila rychle a výsledek je dokonalý. Tatínek (tedy já) zaprská s jazykem mezi rty a Lilka to s radostí zopakuje. Nebo třeba plácání dlaněmi do čehokoliv, co je po ruce. Stůl, vlastní nožky, náš psék Mimi nebo třeba skleněná obrazovka televize. Stačí zopakovat pětkrát: “pláč, pláč, pláč, pláč, pláč” a Lilka začne plácat. Fakt. Na tohle jsem fakt hrdý. Jo, a ten háček nad písmenem “cé” je tam záměrně. Ano, “pláčáme”, neplácáme. My na Lilku občas šišláme. Nejde to jinak. Je to roztomilé. Snad se z ní díky tomu šišlání nestane pako 🙂 No a pak samozřejmě nesmím zapomenout, že jsem ji naučil říkat slovo “táta” dříve, než ji maminka stihla naučit slovo “máma” 🙂 Na to jsem hrdý ještě víc, než na “pláč, pláč…”.
Co jste se naopak naučili vy od ní?
Tatínek:
Já se pořád učím. Někdy přehnaně reaguji, když Lilka dělá velký binec. Ne špínu, ale hluk. Naštěstí mám gumové špunty (huláká z nich hudba), které dokáží dokonale vyplnit vnější zvukovod mého ucha. A tím znemožní pronikání Lilčina ječení do mé pracovní koncentrace.
Pak mě maminka požádá, abych se ovládal a já si uvědomím, že jsem pako. Protože Lilka mým prosbám o větší klid na práci nerozumí. Začíná si sice uvědomovat, že když zvýším hlas, je asi něco špatně, ale já se jí do jejího malého mozečku nechci vrýt jako křičící otec. Takže Lilka mě naučila větší toleranci a empatii.
Maminka:
Princezna Lily Anička mě naučila efektivněji využívat čas. Proto, abych se aspoň chvílemi mohla zastavit a odpočinout si právě s ní. Říct si nějakou básničku nebo přečíst pohádku. Kouknou na svět Elmo. Dětský svět je veselý a baví mě ho objevovat s Lilinkou. A tatínkem. 🙂
Jak trávíte s miminkem volný čas?
Maminka:
Chodíme na procházky v kočárku nebo nosítku. Poslední dny si hrajeme s velkými kostkami a začínáme číst knížku, Dášeňku. Chodíme na cvičení pro miminka. Říkáme si říkadla a ukazujeme velikou bramboru nebo hada, co leze z díry. Někdy si zatancujeme, zazpíváme nebo se koupeme s kačenkou a parníkem.
Lily Aničku ale nejvíc baví otevřená myčka, dívání se z okna, válení se na dece u psa. Taky ráda olizuje ovladač k televizi.
Tatínek:
Děláme kraviny. Já Lilku různě tahám za vocas. Ne, počkat. To vlastně dělám psovi 🙂 Lilku tahám za gumu u kalhot. Ať už leze po pohovce, po zemi, posteli či kdekoliv jinde, prostě ji potáhnu dozadu. A jí to moc rozesmívá. A tím se bavíme v posledním týdnu. Ale jinak trávíme volný čas spolu, jak říká maminka. I já jsem byl jednou na cvičení s jinými miminky. A Lilku jsem motivoval k prolezení tunelu. Takového toho textilního skládacího tunelu z Ikei. Zvládla to na jedničku. Je to holka šikovná po tatínkovi 🙂
Rodičové, děkuji za rozhovor a přeji spoustu krásných a šťastných let.
Maminka
