Pomalu si zvykám na roli velký sestry. Je to fuška, to jo. Už jsem mluvila o tom, jak nakupuju pleny nebo venčím Mimi. Dá se říci, že mám pořád práce nad hlavu. Až musím rodiče usměrňovat. Víte, jak se to dělá? Koukám na ně a zakřičím jako opice. Vždycky z toho něco je. Občas si vykoleduju plácnutí přes zadek. Nevím proč.
No jo, mám trochu vzdorovité období. Ale milý rodičové, nemůžu za to! Však já vám to jednou vysvětlím. Že jsem to jako myslela dobře.
Když se tedy Vinta (tak říkám Vincentovi) svěřil, co prožil za poslední týdny, udělám to taky, že jo. Nejsem žádná srágorka.
Takže děcka, připravte se!
1/ Vylezla jsem na rozhlednu Děd – sama. Skoro. Takových 5 kilásků jsem ušla. A to Vinta prosím skoro celou cestu spal. Tak kdo je tady superhrdina?
2/ Chytl mě za ruku kluk – teda jako nebyl to první kluk. Ale mám ho moc ráda. Je to Kája a je velkej a určitě by mě ochránil!
3/ Brácha je jen můj – hraju si s ním, krmím ho, pusinkuju, paseme spolu. Mám ho moc ráda. Už je to můj malej brácha. Navždycky.
4/ Dala jsem si moc dobré špekáčky blízko Loun – mámu chytla nějaká nostalgie či co a vzala nás do Loun. Tam prý prožívala bouřlivý léta, říkala potichu tátovi. Nevím, co tím myslela. Asi tam vzdorovala, jako já teď? Setkala se tam s kámoškou a já pak potkala malou kámošku Lidku. Trochu jsme vejletovali. A nakonec opekli buřta.
5/ Vzpomínka na pruhované léto – Takhle to u nás funguje. Jak ukážu, tak to prostě je. Nebo by aspoň mělo být. Nebo budu křičet. Zvěčnila nás Katka Roflíková.
6/ Naočkovali mě – a dobře to dopadlo. Kdo ví, jakej měla máma strach po prvním očkování (Infanrix Hexa), tak je mu jasný, že u nás se tu noc bouchalo šampaňský. Já jsem ten její strach vůbec nepochopila. Trochu to štíplo a pak jsem od paní doktorky dostala lehce retardovaného bílého tygra.
