“Nebudu jíst, ne! Nepůjdu tam, to už vůbec ne! A udělám si to sama,” opakuji pořád dokola, ale vypadá to, že mi rodiče nerozumí. Pořád něco chtějí. Ale já to chci jinak a po svém.
No a co, dorostla jsem do dalšího období vývoje. Období vzdoru není vada.
Pořád teď hledají něco o období vzdoru a jak na něj. Máma si vytipovala 10 věcí a ty ji schvaluju:
- Zkuste mě moc nerozčilovat, hraju si.
- Bude oběd. Nerušte mě při hře! Nechte mě to dohrát, můj vzdor pak bude o něco slabší.
- Nepřikazujte, ale hezky poproste. Raději uslyším: “Dohraj si a pak přijď na oběd,” než “Pojď jíst!”
- Mějte dobrou náladu, i když já se vztekám a prosby neslyším.
- Mluvte se mnou pořád mile, nezvyšujte hlas.
- Nevyhrožujte schováním hraček.
- Když už fakt nevíte, co se mnou, raději mě ignorujte, já se sama srovnám.
- Pouštějte mi prasátko Pepu, i když jsem plná vzdoru.
- Nechte mi to jídlo na stole, já už si pro něj jdu.
- Zkuste mě moc nerozčilovat a říkat mi, jak mám držet vidličku!
Jsem svébytnou lidskou bytostí. Vím co CHCI. Co umím SAMA a co je MOJE. Vždyť tohle vědět je pro život tak důležité.
A mám vás moc ráda!
My Tebe taky, Lilinko!
Mám svou kačenku
Tento model jsem vymyslela úplně sama!
Jo, bejt tak zase malým miminkem!
