“To je hrůza”, povzdechla si Lily Anička nahlas. Maminka pro samou práci nemá čas psát můj deníček. Co s tím mám dělat já? Malá holčička, která ještě nemá tlapky přizpůsobené na psaní všemi deseti? Abych to mamince jenom nevyčítala, je ji to líto. Připravuje několik pohádek i článků. Třeba o tom, jak mi psí kouzelnice Mimi vyléčila bříško v Červeném zámku. Nebo o tom, že maminka byla princeznou Arabelou s krásným prstýnkem a co všechno uměla vyčarovat. Nebo jak se co týden proměním s maminkou nebo tetou Vaničkovou ve zkušenou akvabelu. Nebo jaké to je objevovat svět z nosítka. To opravdu není nudná korbička, věřte mi!
Můj život vůbec nudný není a doufám, že s maminkou stihneme všechno zaznamenat dříve, než mi bude 18 let. Ale teď mám dvě novinky, které nepočkají, i kdybych je měla po nocích vyťukávat jedním prstíkem. První novinkou je, že mě sice naši započali i porodili v krásném hlavním městě. Teď ale ze mě chtějí udělat holku z Berouna. Stejně jako z naší Mimi, se kterou jsem čím dál větší kamarádka. Pořád ke mě ta moje chlupatá sestra čuchá, funí mi do ucha a já nevím, jestli se smát nebo brečet… 🙂 Jo, takže se stěhujeme do Berouna. Prý mi tam bude hezky. Asi ano, těším se. A to už od 1. 9. 2014.
A víte co? Vojtíšek mi asi pomohl. Začala jsem se otáčet ze zad na bříško. Stalo se tak 26. 8. 2014, tedy včera. Takže je možná nejvyšší čas, že se stěhujeme a naši mě nebudou muset lovit po Praze, ale jen po Berouně… Už na mě holt musí dávat bacha, přestávám být to malé, uplakané miminko kvůli bolavému bříšku. Teď už začínám tušit PROČ pláču a ČEHO tím chci dosáhnout. Těším se na nová dobrodružství. 🙂
