Bude ze mě kuchařka

Bude ze mě kuchařka

Hurá, hurá! Konečně. Konečně jsme viděli babičku a dědu z Nového Hrozenkova. Tak moc jsem se za nimi těšila! Zdolali jsme zimní nemoci a pak se prý čekalo, až budu hodná. A já asi vůbec nezlobila, snědla jsem všechno, co jsem měla, uklidila si vždy svoje hračky… a ani Vincenta jsem nepozlobila.  A jestli ano, tak jsem to raději zapomněla. A neptejte se mámy a táty, jestli jsem starostlivá a hodná ségra mladšího brášky. Někdy mají jiný názor 😉 Zkrátka a dobře jsme konečně…

Přečtěte si více Přečtěte si více

Oblíbené pohádky a písničky malé Lily Aničky

Oblíbené pohádky a písničky malé Lily Aničky

Mám ráda písničky a pohádky. Hodně. Asi bych se dívala celý den.  A je na co, vím to. Máma s tátou mají Chromecast, takže je pořád na co koukat. Nevidí to rádi. Ale já to ráda vidím. Oblíbené krátké pohádky Moje kamarádka prasátko Pepina Tahle holka, to je moje dobrá kámoška. Pepina, bráška Tomík, maminka a i tatínek mě hodně baví. Někdy lituju, že se mi neříkají Pepina Vránová a bráška není Tomík Vrána. A taky by mohli táta s mámou…

Přečtěte si více Přečtěte si více

V roce 2017 hodně smíchu, vzdoru, opiček, houpání a čokolády

V roce 2017 hodně smíchu, vzdoru, opiček, houpání a čokolády

S bráchou jsme na konci roku marodili. Brácha se pokakal dřív, než dojel na pohotovost. Pak se domů vrátil s diagnózou: „ten kluk má herpanginu“. Pak u nás začalo teprve tóčo. Máma s tátou museli přestat pracovat. Vysávali nám nosy, sráželi horečky. Umývali hračky, uspávali, konejšili. Vlastně až do konce roku 2016. Byla to šichta, i pro nás s bráchou. Ale pár hezkých vzpomínek jsem si do roku 2017 odnesla. Umím si upravit vlasy. Sama! Konečně jsem se začala zkrášlovat. Když…

Přečtěte si více Přečtěte si více

Až budu velká, budu skladatelkou, navlékačkou, leštičkou…

Až budu velká, budu skladatelkou, navlékačkou, leštičkou…

Chodím už 3. měsíc do školky. Jiné, než jsem chodila, když bylo teplo. Ta mě nijak zvlášť nebavila. Teď chodím za Stáňou, Evou, Kubou a dětmi do školky, kde leštím zrcátka, přesýpám, třídím, navlékám korálky a skládám puzzle. Řeknu to na rovinu. Ještě pořád trochu prskám, když mi táta řekne, že druhý den jedeme do školky. Jen tak. Chtěla bych být doma s bráchou Vincentem a poslouchat nemocnou písničku, na kterou pak máma zavolá doktora Notičku. Ale tak nějak začínám chápat,…

Přečtěte si více Přečtěte si více

Jak jsme s mámou nakupovali boty

Jak jsme s mámou nakupovali boty

Zatímco brácha je ještě malej a rozplývá se nad látkovým slonem, já už jsme velká a tak jsem mohla na velké nákupy do velkého obchodu ve velké Praze. Teda brácha jel nakonec taky, i když je malej. Ale jenom proto, že jela máma a ne táta. A jak brácha pořád pije mlíko od mámy, tak se musel zabalit a jet taky. Držme se mámy a nebrečme Jeli jsme do Prahy. Máma říkala: „Děti pozor, čeká nás výlet do obchodního centra Chodov. Budete…

Přečtěte si více Přečtěte si více

Svatý klid plný otázek

Svatý klid plný otázek

„Co to je?“ ptám se táty a ukazuju na kompostér. Taky na venkovní lavici, kombajn, komín s plechovou korouhvičkou a na oheň v krbu. „Kde je?“ ptám se zmateně probíhající mámy. „Kdo?“ ptá se na oplátku máma. „Méďa!“ máma ho vytáhne z batohu. Cestujeme. Tak tomu říkají naši. Na sklonku babího léta jsme vytáhli paty z našeho Berouna. Zabalili medvídka, vláčky a psa Mimi a jeli dlouho dlouho dlouho. Nejdřív k babičce a dědovi a pak směrem do domečku v Kunčicích…

Přečtěte si více Přečtěte si více

Vejšlapy, první kluci a táboráky

Vejšlapy, první kluci a táboráky

Pomalu si zvykám na roli velký sestry. Je to fuška, to jo. Už jsem mluvila o tom, jak nakupuju pleny nebo venčím Mimi. Dá se říci, že mám pořád práce nad hlavu. Až musím rodiče usměrňovat. Víte, jak se to dělá? Koukám na ně a zakřičím jako opice. Vždycky z toho něco je. Občas si vykoleduju plácnutí přes zadek. Nevím proč. No jo, mám trochu vzdorovité období. Ale milý rodičové, nemůžu za to! Však já vám to jednou vysvětlím. Že jsem to…

Přečtěte si více Přečtěte si více

Jak si užít největší prázdninové dobrodružství

Jak si užít největší prázdninové dobrodružství

Jak? Vydat se za dědou a babičkou na vesnici. Běhat boso, koupat se v potoce, pozorovat šneky, slepice, kozy a ovečky. Kromě báby v Berouně mám dědu a babičku táááááááááákle daleko. A byla jsem tam, heč! Byly to opravdu žůžo dobrodrůžo prázdniny v Novém Hrozenkově. Než jsme konečně vyjeli trvalo to strááášně dlouho. Nejdřív jsem soplila já, pak soplil brácha Vincent. Asi proto, že mu rostly zuby. Ach jo, to nás čeká období! Pořád mi doma táta nebo máma říkali:“Musíš jíst,…

Přečtěte si více Přečtěte si více

Období vzdoru? Ne ne ne a ne!

Období vzdoru? Ne ne ne a ne!

„Nebudu jíst, ne! Nepůjdu tam, to už vůbec ne! A udělám si to sama,“ opakuji pořád dokola, ale vypadá to, že mi rodiče nerozumí. Pořád něco chtějí. Ale já to chci jinak a po svém. No a co, dorostla jsem do dalšího období vývoje. Období vzdoru není vada. Pořád teď hledají něco o období vzdoru a jak na něj. Máma si vytipovala 10 věcí a ty ji schvaluju: Zkuste mě moc nerozčilovat, hraju si. Bude oběd. Nerušte mě při hře! Nechte…

Přečtěte si více Přečtěte si více

Jsem velká slečna s malým bráchou

Jsem velká slečna s malým bráchou

Jsem velká slečna a začínám dělat pokroky. Zatímco brácha je malej a rád se vyvaluje nahatej u vody, já už jsem tááákhle veliká. No, protože chodím do školky! Rodiče se občas strašně naotravují. Ale abych jim udělala radost, občas svolím a řeknu „jo“ místo „ne“. To abych dostala „ožih“ (ořech) nebo mi pustili mou oblíbenou „Pepi“ (prasátko Pepa). Taky se občas uvolím a zakousnu se do jabka. Moc mi chutná, ale to nesmím dát na sobě znát. Ono je fajn…

Přečtěte si více Přečtěte si více