Hit letošního podzimu? Po létech experimentování přichází střízlivý styl 
Lily nastavuje laťku: „Takhle byste měli oblékat děti na podzim,“ praví ráno před snídaní.
Jak správně poznala, minimalismus a návrat ke klasice jdou ruku v ruce, a černobílá kostička je v módním světě vždycky sázka na jistotu!
❤️
Od ledna jsme byli s bráchou Vincou skoro pořád nemocní doma. Máma s tátou počítali, že se vrátíme do školky tak v březnu. Až nám nepoteče nudle a z očí. A pak se něco změnilo. Jsme doma všichni. Ale jako úplně všichni. Lidi nosí na puse šátky, nikdo nikam nechodí, babička k nám jezdí málo. Chybí mi děti ze školky. Hodně Kristýnka, která se mnou měla oslavit narozeniny.
Na začátku roku jsme byli s bráchou marní, věčně unudlaní. Čím to nevíme. Máma do nás leje roztoky z různých lahviček, ale bohužel, nezabíralo to. Asi nám prostě tělo říkalo, že chcem být doma s našima… Pořád mi teklo z oka. Máma si mnula radostí ruce, že mě bude léčit ona, místo toho, aby nás táta nahnal k doktorovi. Trvalo to několik týdnů, ale měsíček a světlík mi od trápení pomohly.
Pár světlých chvilek bylo. Třeba když jsme doma vyráběli sliz.
Nebo koncert Čiperkové. Neměli jsme lístek, ale dostali jsme se. Bylo to tak napínavé, jestli Čiperky uvidíme! Ale upřímně, první koncert v životě byl mnohem lepší. Jako asi už nejsem úplné prtě, no. 😊
Pokračovat ve čtení →
S bráchou Vincou jsme od září 2019 začali chodit na angličtinu a taky na street dance. Byla to fuška, ale taky velká zábava. Jo a já se v tomhle roce naučila pořádné eR. Takže nejsem žádnej amatér.
Pokračovat ve čtení →
Přituhlo a máma se chytá za hlavu, že pečlivě nepíšeme deníky. Ostatně, chytá se tak za hlavu 5 let od mého narození. Zdvojnásobilo se to po narození Vincíka. Na Mamablog roku to 100% nedotáhne. V roce 2019, ani nikdy jindy. Ale ty 4 příspěvky ročně by snad se mnou i bráchou mohla dotáhnout do konce. Pokud se ji nenarodí další mimino. Ale to asi nehrozí. Jak znám tátu, to by pražák VENKOVANEM skončilo dřív, než pořádně začalo. A musel by se přejmenovat na pražák ŠÍLENCEM. A nepomohl by ani Tuhý Kořínek.
Pro začátek jsem se dost rozvášnila, je vidět, že už jsem docela myslivna. Hele, oslí můstek. Myslivec je lovec. A já byla v létě na loveckém zámečku Ohrada. A jsme u jádra bígla. Tedy pudla.
Už je to skoro 2 měsíce, co umřel děda Luboš. Mamka už dlouho poplákávala a já nechápala proč. Ale vždycky jsem ji objala a říkala, ať nepláče. No a jednoho dne děda umřel.
Trvalo nějakou chvíli, než jsem pochopila, co znamená smrt. A že dědu, kterého jsem znala od babičky Zdeny, už nikdy nebude. Odešel. Je v nebi. V tu dobu mi pomáhala koťátka, Flek a Terezka. A pak jednoho den odešla i Terezka.
Ahoj holky a kluci!
Mámu práskl Vinca. Tak já už na ní práskat nebudu. Vím, že dělá co může.
Jako my dva třeba. Vinca má takový paličatý období, kdy je jeho vzorem zlomyslnej kocour ze zahrady.
No a já taky nejsem žádná poddajná holčička. Spíš tvrdohlavej beran. A pak práce, zahrada a ke všemu blbej spánek. Ten už snad ale vyřešila droždím.
Pokračovat ve čtení →
Ahoj mámo a táto a Vinco! Ahoj babičko a dědo do Nového Hrozenkova i do Tábora! Ahoj ostatní kluci a holky! Prožili jste taky to nejkrásnější období v roce?
Doufám, že jo. U nás to teda krásný bylo. Docela sranda, žádnej stres. Teda aspoň pro nás, děti.
Máma si myslí, že je to tím, že místo do obchodního centra chodíme s igelitkou po lese a sbíráme odpadky po jiných lidech. Tak, jako jsme to udělali včera. To byl poslední den v roce a já vůbec netušila, co bude zítra. Jako dneska. Asi pro jistotu jsme šli večer pozdravit sousedy do hospody.
A protože to všechno dobře dopadlo, můžu vám povědět, jaký byl u nás advent a Vánoce.
Pokračovat ve čtení →
S tátou a mámou a Vincou jsme si minulý víkend udělali výlet do Rožmitálu pod Třemšínem a do Plzně. Prý protože měla máma narozeniny, tak ať jako nesedíme doma, žejo.
Navštívili jsme Podbrdské muzeum. Starý auta pro velký lidi a taky 2 starý auta pro malý lidi, jako jsem já a Vinca. Byla to auta značky Aero a ty maličký autíčka, bychom mamičko a tatíčku moc potřebovali. Ježíšku, vidíš nás? Slyšíš nás? Prý nebude tak drahé.
„Lilinko, nevěř každé reklamě, drahé je. Ahoj, máma.“
Konec doby bramborové. Nastupují propracované postavičky.
Dneska jsem nakreslila sebe. Jak mi ofina padá do očí. Milovými kroky spěchám vstříc opravdickým obrázkům. Moc se na to těším.
Vzpomeňte si na své dětství. Co jste nejraději dělali? No jasně, nejraději jste si hráli.
Dost tu makáme, o tom psal už Vinca. Na zahradě nemáme prolejzky. Leda zaparkovaný valník u chalupy pana J. Dětský hřiště až za humny.
Jsme s bráchou opičky. Odborníci na hry ve svobodné přírodě. Tedy, experti bychom byli větší, kdyby nám do toho máma s tátou nepovídali a někdy nám méně překáželi.
